ZEB ONE (1982) je dalším z writerů, který překročil hranice mezi ulicí a galerijní scénou a připojil se ke stále sílícímu trendu posledních let charakteristickému postupným pronikáním jazyka graffiti do prostoru volného umění bez přívlastků.
V rámci graffz-komunity patří už dlouho k nepřehlédnutelným individualitám, jejichž pozice je pevně daná a vymezená respektem
v domácí oborové historii. Přestože, nebo právě proto, že už má ZEB ONE chvíle nejaktivnější činnosti nějaký čas za sebou,
nabízela se - jako u jiných výrazných autorů - otázka, kam bude jeho další cesta směřovat. Odpověď na ni dává série výstav z posledních let, které poměrně jasně naznačují jeho další vývoj. Jakkoli jeho práce volně navazují i na obecnou linii geometrické abstrakce, ZEB ONE zůstává writerem také co se týče „témat“. Jestliže většina sprejerů, pokud se posune z ortodoxní pozice směrem k volnému umění, zamíří buď k obsahovosti ve smyslu sdělění nebo čistému formalismu, tohoto autora dál umanutě zajímají písmena, kterým věnuje veškerou malířskou pozornost. Nevnímá je symbolicky, nepřikládá jim význam odvozený například z osobní mytologie, nejsou pro něj kryptografickým prostředkem,neskládá z nich slova, nesnaží se ani o výčet. Soustředí se - tak jako vždycky - prostě jen na jejich tvary, barvy, případně vzájemné poměry.
I když se výjimky najdou, většinou je jeden obraz věnován jedinému znaku. Také způsob jejich výběru je klasický podle teze: „nenaložíš si na záda písmena, který ti nejsou sympatický.“ Konkrétní přístup a priority se ale samozřejmě v čase mohou měnit. Ještě před několika lety důsledně držely stejnou barevnost odlišné litery,v současné době naopak vznikají v rámci jednoho opakujícího se grafému včetně koloristické složky různá kompoziční řešení, takže se základní pojetí ještě víc přiblížilo klasickému typografickému prostředí.
Pro ZEB ONEovy obrazy, většinou důsledně vycházející z formátů, je od počátku příznačný plošný puristický styl „pravítkové“ geometrie. Jestliže prvním plátnům dominovala černá, jeho následující práce už zasáhla i tlumená nepříliš kontrastní barevnost lomených odstínů, která odpovídala také sousledným piecům. ZEB ONE během svého vývoje ukázal, že nemá problém minimalizovat nebo úplně vynechávat obtahy, umisťovat je proti logice tvarů mimo nebo je naopak posunout dovnitř kompozice, takže fungují ve smyslu estetického škrtu. Pravoúhlé zalomení u něj občas dynamizuje nenápadná diagonála. Stavba jeho obrazů bývá svázána s obvodem plátna, zatímco těžiště v centru může paradoxně zůstat téměř úplně prázdné. Důležitá je pro něj ale přítomnost barvy ve smyslu skutečné materie, takže i když by mohl využít přirozeného odstínu šepsu, vždy v takovém případě vrství bílou na bílou. Není u něj neobvyklé ani to, že malba fragmentálně ubíhá přes hranu blindrámu, jakoby jí stále přiznával možnost kontaktu se stěnou, odkud původně vzešla a kam ve skutečnosti patří.
ZEB ONE je systematik a svým způsobem minimalista. Přestože v některých případech postupuje a posouvá vizualitu svých kompozic intuitivně, vždy jim předcházejí přípravné skici, které ověřují účinnost jejich stavby. Dobře si uvědomuje ztuhlou „odměřenost“ prvních pokusů z řady a postupné osvobozování výrazu směrem k většímu progresu, takže první návrhy občas ani nerealizuje. To následně doplňuje ustálený precizní postup realizace do posledního detailu prověřený předchozí zkušeností. Tím, že se nevyhýbá experimentu,
jenž je přirozenou součástí jeho výtvarného uvažování, ale zároveň jej praktikuje v naprosto racionálních a řízených podmínkách, se může s trochou nezbytné nadsázky proces vzniku jeho obrazů přirovnat k laboratorní práci.
Vnitřní stavba jeho maleb neprochází skokovým radikálním vývojem. Při vzájemném srovnání se navenek sice zřetelně proměňují, nicméně
ze všeho nejvíc se při tom podobají postupným stavům jen do určité míry předvídatelné matematické formule, jejíž zákonitosti
a zobecňující principy dokáže bezpečně rozpoznat a pojmenovat jen někdo.
Radek Wohlmuth
ZEB ONE (1982) is another of the writers who have crossed the boundary between the street and the gallery scene and joined the ever-growing trend of recent years characterised by the gradual infiltration of the language of graffiti into the space of free art without attributes. Within the graffz community he has long been one of the most remarkable individuals, whose position is fixed and defined
by the respect accorded him within the domestic history of this sphere.
Although his work is loosely linked to the overall tradition of geometric abstraction, ZEB ONE remains a writer as regards “themes”. While most sprayers, when moving from an orthodox position in the direction of free art, tend to focus on content in the sense of communication or pure formalism, ZEB ONE continues to be intrigued by letters, to which he devotes all of his painterly interest.
He does not perceive them symbolically and does not attach to them a significance derived, for example, from personal mythology.
Letters are not for him a cryptographic technique and he does not compose words from them or attempt an enumeration. Instead, he focuses, as always, on their shape, colour and mutual relationships. Though exceptions can be found, each painting is devoted to
a single character. In addition, he selects them in a traditional way in accordance with the principle: “you do not place letters on your back that are not to your liking”. However, his specific approach and priorities can change over time. A few years ago different letters retained the same colour. These days different compositions arise within the framework of a single repeating grapheme,
including colour, the result being that the basic concept is even closer to the classic typographic environment.
ZEB ONE’s paintings, mostly based on their formats, are characterised by a flat, purist, ruler-based, as it were, geometric style.
The first canvasses were dominated by black, while his next works featured a muted, non-contrasting colour scheme of refracted shades, which we also find in succeeding pieces. During his artistic evolution, ZEB ONE has shown that he has no problem in minimalising or leaving out outlines altogether, placing them in opposition to the logic of the shapes outside or moving them into the composition, where they operate as an aesthetic erasure. A rectangular gesture is sometimes lent dynamism by a subtle diagonal. The construction
of his paintings is tired to the perimeter of the canvas, while the centre of the image can paradoxically remain completely empty.
What matters to him is the presence of colour in the sense of real matter, and so even though he could avail himself of the natural shade of underpaint, in such a case he always layers white upon white. Nor is it unusual for him to paint fragmentally over the edge
of the blind frame as though conceding the possibility of contact with the wall from which it originally arose and where in reality
it belongs.
ZEB ONE is in his own way a systematic minimalist. Though in several cases he frames the visuality of his compositions intuitively, they are always preceded by preparatory sketches in which he verifies the effectiveness of their composition. He is well aware of the stiff “reservedness” of first attempts within the context of a series and the gradual liberation of expression in the directionof greater progress, and so he sometimes refrains from first designs. He then executes a work drawing on a precise approach to realisation down to the last detail and verified by previous experience. The fact that he does not avoid experimentation, which is a natural part of his creative thinking, but conducts it under completely rational and controlled conditions, means that the creation of his paintings can be compared to laboratory work.
The internal structure of his paintings does not undergo radical development. Placed side by side they clearly change. However, most of all they resemble successive states of an only partially predictable mathematical formula, the laws and generalising principles of which can be safely recognised and named only by a few.
Radek Wohlmuth
výstavy a ocenění / exhibitions and awards:
2023 In Between: Yidi Art Gallery + The Chemistry Gallery / Hong Kong, China
Outloud street art festival / Macao, China
Město=Galerie / Poděbrady
Research Institute Of Geometric Composition: Galerie Mega / Praha (solo exhibition)
2022 Art Prague (Galerie Mega) / Praha
Město=Galerie / Poděbrady
Wall Street: Galerie Villa Pellé / Praha
Let the good times rule!: Galerie Mega / Praha
2021 Art Prague (Galerie Mega) / Praha
CAN/VAS: Galerie města Plzně / Plzeň
T 9-2-7: Jednota v rozmanitosti: Trafo Gallery / Praha
Kind Of Blue: The Chemistry Gallery / Praha
2020 Návrh na realizaci uměleckého díla v ulici Husitská, Praha: zvláštní ocenění poroty / Galerie hlavního města Prahy
Návrh na realizaci uměleckého díla - autobusový terminál Nové Butovice, Praha: 1. místo / Galerie hlavního města Prahy
One on One: Galerie Mega / Praha
2019 Salon: The Chemistry Gallery / Praha
Geometric: Trafo Gallery / Praha (solo exhibition)
2018 10 let Chemistry: Hala 17, Holešovická tržnice / Praha
Roxy Visuals vol. 11: Roxy / Praha
Another Yard: Galerie výtvarného umění v Chebu / Cheb (solo exhibition)
Zdi Art Fest / Žďár nad Sázavou
Dancing People Are Never Wrong: Jungmannovo nám. 6 / Praha
Salón Chemistry: Jungmannovo nám. 6 / Praha
2017 Nad Papírem #3: JEDNA DVA TŘI Gallery / Praha
Vášeň: The Chemistry Gallery / Praha
Město=Galerie / Kutná Hora
Letters2.0: Pierstone Art Soirée / Praha (solo exhibition)
m3, Umění v prostoru / Praha
Candy Shop: Quadrio / Praha
2016 Artefakt: The Chemistry Design Store / Praha
Letters: The Chemistry Gallery / Praha (solo exhibition)
Woodoo Session / Poděbrady
2015 Woodoo Session / Poděbrady
Views: The Chemistry Gallery / Praha